Recenze knihy: Fatal Shadows (m/m krimi)

Dostal jsem po delší době velkou chuť si přečíst nějakou gay romanci s příběhem. Po dlouhém pátrání na Goodreads jsem zakotvil u Fatal Shadows, první knize v sérii The Adrien English Mysteries od americké autorky Josh Lanyon. Jestli kniha stojí za váš čas a peníze vám možná napoví tato recenze.

Recenze knihy: Fatal Shadows (m/m krimi)

Mám rád krimi gay příběhy. Gay proto, že je s tím jaksi souzním, a krimi proto, že až na výjimky nemám rád čistě vztahové romance typu červené knihovny. Krimi v ideálním případě znamená zápletku, napětí a akci místo nimrání se v „má mě rád/nemá mě rád“. Bohužel, obecně knihy m/m žánru zcela právem patří do své vlastní škatulky, protože nehledě na to jaký další žánr obsahují, ve srovnání s literárním celkem zkrátka valná většina z nich kvalitativně neobstojí.

Proto také tyhle knihy hodnotím v jejich „bublině“, ačkoliv to může vyznít nefér, a tahle recenze nebude jiná.

Fatal Shadows začínají věru slibně: vraždou. Vraždou gaye, ze které je podezřelý jeho zaměstnavatel, dlouholetý kamarád a domnělý milenec Adrien English. Adrien se tak musí v krátkém sledu vyrovnat nejen s velkou osobní ztrátou, ale také velmi brzy nabyde podezření, že po jeho příteli se může další obětí stát on sám. Jenže kdo by mu věřil, když policie, jak se zdá, má o jeho vině už jasno?

Fatal Shadows vykládá karty na stůl velmi rychle a čitelně. Adrien je usedlý třicátník, který žije svým žánrově vyhraněným knihkupectvím, proti němu stojí dvojice ostrých hochů z oddělení vražd, přičemž jeden z nich je také neobvykle pěkný a sršící ostrovtipem, a zapomenout nemohu ani na lehce hysterického teplého kamaráda, který do každé věty propašuje francouzské slovo nebo frázi.

Hodně si cením množství detailů, kterými Lanyon rozhodně nešetřila ale necítil jsem se jimi zavalen, stejně tak Adrien je napsán velmi dobře a plasticky a dozvíme se o něm tak akorát. Často u podobných typů nevinných a neznalých, kteří se ale nevědomky zamotávají více a více do problémů, vídám těžko pochopitelná rozhodnutí. Narovinu: zkrátka se chovají jako pitomci bez mozku. U Adriena jsem tenhle pocit neměl a mohl jsem mu tak fandit v jeho boji za prokázáním své nevinny. Na jedné straně nebyl přehnaně a neuvěřitelně akční, na straně druhé se neutápěl v sebelítosti a neignoroval svět kolem sebe.

Horší to ale bylo s osobností jiných postav. Je naprosto evidentní, že Adrien je autorčin miláček a všichni ostatní hrají druhé housle. A to, bohužel, i v případě hezouna detektiva Riordana a další postavy, která hraje v knize důležitou roli. Zatímco o Adrienovi víme spoustu věcí, o jeho nejbližších nebo dalších významných postavách prakticky nic vyjma jejich orientace. Navíc, pokud už jste minimálně jednu jinou knihu podobného zaměření četli, je vám naprosto jasné kdo je kdo a jak celý příběh dopadne zhruba po patnácti stránkách.

Samotná zápletka je pak slušně bizarní a neuvěřitelná daleko za rámec autorské kreativity. Ještě větší zklamání přinese ale „zvrat“. Lanyon měla našlápnuto k překvapivému zvratu, který ale nevyužila a místo něj zvolila cestu šablonovitosti a naprosté předvídatelnosti.

Možná se jí během psaní „vzbouřily“ postavy a ona za každou cenu potřebovala příběh zakončit jak plánovala, kvůli dalším pokračováním, ale já s ním zkrátka spokojený nebyl. Byl příliš náhlý a množství „ale proč?“ překročilo úroveň, kterou jsem schopný akceptovat. Přesto nemůžu říct, že by Fatal Shadows byla vysloveně špatná knížka. Je velmi slušně a čtivě napsaná a pokud bych neměl v žánru už dost načteno, rozhodně by se mi líbila o dost víc. Takhle ale nemůžu než hodnotit jako průměr a do dalších dílů série se spíš nepustím. Pokud vás podobná žánrová kombinace láká, spíš sáhněte po Cut&Run.

Pokud byste prahli po nějakých těch gay knížkách, minulý rok jsem sepsal seznam pěti nejlepších.

Sdílej s přáteli:

1 komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.