Kapitola 10: Výměna

Zero nad Castorovými systémy strávila dobře několik hodin, než si protáhla ruce nad hlavou, až jí zapraskalo v kloubech. Byl čas přiznat barvu.

„Tohle bude chtít trochu víc času,“ řekla. Zklamání bylo v jejím hlase zřetelné. „A dost možná i nějakou pomoc zvenčí. S kvéčkem jsem nikdy nedělala a jenom prokopat se skrz uživatelský skupiny je u tebe dost oříšek.“

„Ne,“ odmítl Castor rázně a zavrtěl hlavou, „nikdo další i mně nesmí vědět.“

„Nebuď tak posranej, nikomu neřeknu, o co jde, jen jim ukážu pár věcí, na kterých jsem se zasekla. Ale nejdřív bysme se měli domluvit na platbě.“

„Cože?“ Castor se zarazil a snažil se odhadnout, co má za lubem. Její úsměv nevěstil nic dobrého.

„Hele, dost jsem o tom přemýšlela, zatímco jsem se v tobě hrabala. Myslím, že bysme si měli pomoct navzájem.“ Její nadšení Castor nesdílel. Naopak zřetelně cítil, jak stoupá jeho hladina strachu.

„Určitě už sis mě proklepnul, dost možná ještě odpoledne, tak asi trochu tušíš, co dělám,“ začala potvrzovat Castorovy obavy.

„Nebudu ti pomáhat hackovat korporace, Zero. Jestli mě chytí…“

„Seš asi jedinej svýho druhu. S úplně pohádkovýma možnostma, zvlášť až ti odemknem kvanta. Chceš už navěky otročit pro Johnyho? Prodávat matroš digismažkám? Jako fakt?“ naklonila hlavu na stranu a dívala se na něj se všemi vyslovenými i nevyslovenými pochybnostmi. Castor si podobné myšlenky zakazoval. Chtěl jen přežít. Pokaždé, když po očku nahlédl do nějakého systému, do databáze některé z městských služeb, si neustále připomínal, jakou by mohl zaplatit cenu.

Zero pochopila, že se její proslov minul účinkem. Povzdechla si a ze zvyku prohrábla barevné vlasy. „Tak jinak. Když mi pomůžeš, pomůžu ti zjistit, kdo tě vyhnal na ulici a zabil tu doktorku.“

„Co? Jak…?“ škubnul sebou Castor, až mu osuška sklouzla z ramen. Nechal ji být.

„Myslíš, že seš jedinej, kdo tady dovede multitaskovat?“ ušklíbla se, a posunula mu po gauči malou čtečku elektronického papíru. Byl na ní otevřený chat.

ZeroHero 09/15/2064 10:54:32PM

Zertech North America Inc.

P. T. 09/15/2064 10:59:02PM

Zertech? Já myslel, že jsi chtěla jít po NeoGearu?

ZeroHero 09/15/2064 11:01:50PM

Tohle je něco jinýho. Pošli mi, co vyhrabeš.

P. T. 09/15/2064 11:02:15PM

Jak moc do hloubky?

ZeroHero 09/15/2064 11:09:05PM

Klasickej check, nic extra.

P. T. 09/15/2064 11:09:44PM

K.

P. T. 09/15/2064 11:46:25PM

Nic moc, vývoj a výroba bioniky, papíry na testování vypadaj že maj v pořádku, žádný velký skandály. Šušká se, že spolupracujou s armádou na nějakejch prototypech pro vojáky, ale na detaily bych potřeboval víc času. Čtyři měsíce zpátky měli nějakej incident na pobočce tady v Chicagu, prej teroristi, ale nikdo se k tomu veřejně nepřihlásil a policie se akorát motá v kruzích. Zabili jim nějakou doktorku, vedoucí oddělení nebo co.

ZeroHero 09/15/2064 11:54:17PM

To zatím stačí, dík.

P. T. 09/15/2064 11:55:32PM

Nz. Asi mi neřekneš, na co to chceš, co?

ZeroHero 09/15/2064 11:57:01PM

To bys mi nevěřil.

P. T. 09/15/2064 11:58:21PM

Chápu 🙂

Castor tablet odložil. Nedokázal předstírat nezájem tak dobře, aby Zero obelhal a svoje emoční systémy si ještě nikdy nedovolil vypnout. Samozřejmě chtěl vědět, kdo po něm šel a kdo zabil Sarah. Jen nevěděl, co by s podobnou informací dělal. Ani jestli by za ni chtěl platit naznačovanou cenu.

„Musím si to promyslet,“ sdělil nakonec Zero, než vstal z pohovky.

„Dobře, ale nechceš se doufám teď oblíct do těch mokrých hadrů a jít zpátky k Johnymu,“ řekla. Vypadala jako ztělesnění nesouhlasu. „Přespi tady, do rána ti věci uschnou. Vsadím se, že u Johnyho není ani topení.“ Nebylo.

Ač nerad, musel s jejím návrhem souhlasit. Bylo dost po půlnoci a i on musel někdy odpočívat. Jeho tělo zvládalo násobně vyšší zátěž než lidské, ale v posledních čtyřech měsících se zrovna moc nešetřil. Musel se učit rychle a za pochodu, a ačkoliv měl energie dost, neměl jí neomezeně a musel respektovat obnovovací cyklus, který se spustil pokaždé, když se stabilně snížil odběr.

Ležel vedle Zero, se kterou sdílel přikrývku a stále váhal se spánkem. Jeho hostitelka zabrala, jen co si lehla a zhasla. Castor ucítil na hrudníku její ruku, než se k němu záhy přitulila. Ztuhnul, ale když se ani po několika minutách nic dalšího nedělo, uvolnil se. Situace pro něj byla nová a nezvyklá a behaviorální modul zrádcovsky mlčel. Francis, který měl tenhle Castorův aspekt na starosti, si zřejmě nemyslel, že by jejich android někdy skončil s někým v posteli.

Dobré vědět, pomyslel si Castor, zatímco si ukládal vlastní protokol pro podobné situace. Zavřel oči a nechal příslušný subsystém povypínat všechno, co zrovna nepotřeboval. Usnul.

Sdílej s přáteli:

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.