Microsoft kupuje Activision!

Proč je to hukot, a proč si myslím, že je to dobře.

Microsoft kupuje Activision

Když jsem dnes na Twitteru zachytil „zprávu z anonymního zdroje“ ve znění, že si Microsoft brousí zuby na spojené trio Activision, Blizzard, King, chvilku jsem na to koukal a potom mávnul rukou. Zase nějaká pitomost, podobné zprávy, tehdy o potenciální koupi japonského studia From Software (mj. Dark Souls), nic z toho nebylo.

Akorát, že o půl hodiny později sám Microsoft nejen, že informaci potvrdil, ale rovnou oznámil, že jde o hotovou věc. Největší herní obchod historie v hodnotě neskutečných 70 miliard dolarů. To je víc, než činí roční státní rozpočet pro celou Českou Republiku. Je to událost podobného rozsahu a významu, jako když Marvel koupil Disney. Naprosto zásadní pro celou branži. Já i myriáda dalších herních novinářů, tuzemských i zahraničních, jsme sdíleli podobné pocity, které by se daly shrnout jako „What the fuck?“ Nikdo to nečekal. Nikdo.

Nenáviděný Bobby Kotick

Activision pod sebou má spoustu velice úspěšných titulů. Her, které milují miliony a vydělávají miliardy. Jako ochutnávka stačí výše uvedený obrázek. Kdo ale milovaný rozhodně není, je šéf Activisionu. Robert „Bobby“ Kotick. Ten v Activisionu působí na vrchních příčkách vedení od roku 1991, kdy studio koupil a patří k nejkontroverznějším postavám branže. Také ale k těm obdivovaným, protože Activision býval zadluženou firmou na odpis a právě Kotick dokázal studio zachránit a proměnit ho v jednoho z největších současných hráčů na trhu.

Kotick v minulosti figuroval v mnoha skandálech, ať už to bylo sexuální obtěžování, výhružky zabitím své asistentce, vyhazování lidí stěžujících si na obtěžování. Nebo třeba fakt, jak si mizerně placení zaměstnanci Blizzardu sdíleli skvělé rady jak vynechávat jídla, aby vyžili se svými platy, zatímco sám Kotick si užíval titulu nejlépe placeného ředitele herní společnosti. Nebudu ani začínat o větších či menších profesních podrazech. Pokud vás to zajímá do detailu, doporučuji tento článek.

Divoké devadesátky a lhostejné nulté roky už ovšem pominuly. Žijeme v době, kdy jsou i ta největší studia tahána k soudu za špatné zacházení se zaměstnanci. Vzpomeňme jen pár let starý skandál kolem RIOT Games, kde byla nařízena rozsáhlá odškodnění (až sto milionů dolarů) a celá věc vedla ke kompletní restrukturalizaci studia.

Jen aby bylo jasno, podobné skandály a průsaky o mnohdy šílených pracovních podmínkách herních vývojářů nejsou nic výjimečného a už vůbec nového. Docela dobře je ilustruje kniha Blood, Sweat and Pixels (ano, vyšla česky, prosím, nekupujte si ji, má asi nejhorší překlad jaký jsem v životě viděl), ale obvykle když už se dostane něco do médií, vyvolá to reakci a alespoň povrchní snahy o změnu. Ne tak v případě Koticka, který ustál i aktuální skandál kolem sexismu a diskriminace v Blizzardu. Vyšlo najevo, že nejvyšší vedení společnosti o problémech roky vědělo a usilovně je zametalo pod koberec, nebo dokonce aktivně chránilo predátory. Těžko být šokován, když se podíváme na Bobbyho zářezy, že ano.

Image je na nic? Ne, image je všechno.

V minulosti bylo firmám úplně fuk, jakou mají image. Nemusely být „cool“, stačilo jim vyrábět a prodávat produkty, které lidé chtěli. Jenže to už neplatí. Dnešní mladí spotřebitelé se dívají na označení jako „fair trade“ nebo cíleně podporují malé podnikatele. Pokud je společnost cíleně anti-ekologická, zákazníci si zkrátka nakoupí u konkurence, pokud mají pocit, že její politika lépe souzní s jejich hodnotami. Volení peněženkami se stalo normou a skandály stojí akcionáře miliony a miliony dolarů. Nakonec, stávající problémy Activisionu vedly k poklesu hodnoty společnosti (akcie spadly až o 34 %) a lze jen spekulovat, nakolik to hrálo roli v rozhodnutí Microsoftu.

Proto každý červen nastává epidemie duhových korporátních logotypů. Proto musí být všude zdůrazněno, jak je která firma důsledně ekologická a inkluzivní. Korporátům jsou podobné hodnoty úplně jedno (čest výjimkám, poznáte je např. podle toho, že si nasadí duhové logo i v zemích, kde jsou LGBT+ lidé perzekuováni zákonem), ale pochopily, že zastávat je alespoň na oko je dobré pro byznys. A, vážení, Microsoft je v tomhle jako megakorporát naprostý přeborník. Rovné příležitosti, více žen ve STEM oborech, podpora ekologie a recyklace, celé projekty zaměřené „na dobrou věc“ a masivní vnitrofiremní politika zaměřená na inkluzi a profesionální pracovní prostředí.

Lidé v Activisionu volající po změně a spravedlnosti, po prostém dodržování zákonů a základní lidské důstojnosti, neměli moc naděje, že uspějí. Na těch nejvyšších křeslech seděli ti samí lidé vyznávající ty stejné hodnoty, jako ti, kteří se přečinů dopouštěli. Často to byli dokonce kamarádi. Jenže dnes se situace změnila.

Doufejme ve světlé zítřky

Celý obchod bude trvat měsíce (odhady hovoří o červnu 2023), a do té doby Microsoft žádné velké změny ve vedení pravděpodobně dělat nebude. Už teď je ale Kotick ve své odpovědi na dotaz, zda i po dokončení akvizice zůstane na pozici CEO, obdivuhodně vyhýbavý: „Budu stále k dispozici, jak bude potřeba.“

Troufám si tvrdit, že Kotick už teď ví, že v Activisionu končí. Microsoft je na svoji pověst zatraceně citlivý a Kotick jim za nějaké mrzení nestojí. Tisícům zaměstnanců Activisionu svitla naděje, že by se konečně mohlo začít něco dít. Zní to absurdně, ale za stávající situace působí Microsoft trochu jako rytíř na bílém koni. Chudáka Bobbyho ale rozhodně litovat nemusíme, protože až za ním v Activisionu konečně naposledy zapadnou dveře, odnese si skromný zlatý padák v odhadované hodnotě stovek milionů dolarů (k těm již vydělaným stovkám milionů, co má).

I vzhledem ke kvalitě posledních několika titulů, které Activision vypustil, je tohle patrně to nejlepší, co se mohlo stát. Microsoft má dost peněz, zkušených lidí i času, aby Kotickův chlív důkladně vykydal a vykřesal z něj zase vynikající studia plná nesmírně talentovaných lidí pracujících na výjimečných a kvalitních hrách.

Sdílej s přáteli:

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.