Kapitola 6: Hypotetická otázka

Zbylá část Castorova týmu seděla v Clevelandově kanceláři. Měli jen kusé informace, ale o smrti Sarah věděli všichni. Šéf Zertechu sám se ještě nedostavil ale nikdo z přítomných neměl náladu na debatu.

Dveře se s tichým zasyčením hydrauliky otevřely, když se poslední chybějící člen malé porady připojil ke zbytku. Cleveland zasedl za svůj stůl, a vypadal ještě o trochu menší než obvykle, a o hodně unavenější.

„Jak už asi víte, Zertech se stal dnes v noci cílem dosud neznámé skupiny útočníků. Soustředili se výhradně na laboratoře, a bohužel si jejich útok vyžádal život doktorky Wellsové. Nejsme si jisti, o co přesně útočníkům šlo, ale přísně interní verze počítá s variantou úniku informací ohledně Castora,“ začal, a zněl skoro nezúčastněně. Jako kdyby předčítal tiskovou zprávu. Když domluvil, v kanceláři zavládlo dlouhé ticho.

První ho prolomil Kamal: „Co Castor?“

Cleveland se na něj zadíval, ale nakonec odpověděl. „Castor… se pohřešuje. Nic bližšího bohužel nevíme.“

„Vždyť měl identifikační čip?“ ozval se Thomas.

„Čip jsme našli dole v laboratoři. Musím tak konstatovat, že Castora aktuálně nedokážeme najít. Projekt je do odvolání pozastaven, každý z vás bude přidělen do divize odpovídající vašim specializacím.“

 „To je všechno?“ zeptal se Kamal, a zněl šokovaný. „Pět let práce, jen krůček od veřejného oznámení a žádosti o výjimku u etického výboru a celý projekt pošlete k ledu? Teď už víme, co a jak, na Castorovi jsme se učili, ale teď bychom byli mnohem efektivnější.“

„Kamale, rozumím vám, ale Castor byl od začátku riskantní projekt, nemluvě o nákladech a nikdy nebylo ani zvažováno, že by nebyl unikátní.“

„Fajn, jestli hodláte projekt zrušit, tak můžu výpověď podat klidně hned,“ řekl Kamal. Měl trochu výbušnou povahu, a s unáhlenými rozhodnutími si hlavu nedělal. Jeho reakce tak nikoho z přítomných nepřekvapila.

„Rád bych vás požádal, abyste si to nechal ještě projít hlavou, ale samozřejmě pokud chcete…,“ přikývl Cleveland. Francis s Thomasem se tvářili vysloveně pohřebně. O jednu kolegyni přišli v noci, a teď se jejich tým rozpadne nadobro. Jenže co mohli dělat? I kdyby snad Cleveland povolil sestrojení druhého androida, bez Sarah by se neobešli, a najít někoho se srovnatelnými znalostmi by bylo na dlouho.

„Ne, chtěl jsem dělat na něčem novém a neotřelém, rutinní věci můžu vymýšlet kdekoliv a za lepší peníze,“ s tím se Kamal zvedl. Vztek ani nijak neskrýval. „Výpověď vyřešíme elektronicky,“ řekl ještě, než odešel.

„Pokud chce někdo z vás dvou podat výpověď taky, tak mi to řekněte rovnou, ať to můžu vyřídit při jednom,“ řekl Cleveland, a změřil si oba vědce pohledem. Rozhodně nebyl v dobrém rozmaru ani předtím, nicméně Kamalův výstup situaci nevylepšil.

„Myslíte, že Castora najdeme?“ zvedl hlavu Francis, který do té doby bedlivě sledoval lesknoucí se podlahu kanceláře.

„Rozhodně se o to pokusíme, ale aktuálně ani nevíme, kdo útočil, ani jestli Castora skutečně mají.“

„Jak by jim mohl utéct, bránit se nemůže, a jestli… jestli neváhali se Sarah, tak vyjednávat asi nepřišli,“ řekl Francis, než si založil ruce na prsou.

„Máme důvod si myslet, že Castor mohl uniknout. Proto jsem se vás chtěl na něco zeptat, Franku. Kdyby, čistě hypoteticky, Castor unikl, myslíte, že by se sám vrátil?“

„Určitě,“ odpověděl Francis bez zaváhání. „Sice si už začínal stěžovat, ale chápe, proč ho nemůžeme ještě nechat jít ven. Kdyby mohl, už by byl zpátky.“

„Dobrá. A teď ještě jedna hypotetická otázka: kdyby na svém útěku způsobil újmu několika lidem, myslíte, že by se vrátil i pak?“

„Na co narážíte? Castor nemůže vztáhnout ruku na člověka. Ani kdyby na tom závisel jeho život. Tohle jsou úplně základní protokoly, svým způsobem jeho pilíře.“

„Toho si jsem plně vědom, přesto mi, prosím, odpovězte.“

„Já… to nedokážu říct. Za předpokladu, že by si uvědomoval tíhu takových činů… možná by se příliš bál následků.“

„Děkuji za váš názor, doktore.“

„Mohl byste s námi jednat na rovinu,“ řekl Thomas, a podíval se na Clevelandu s výrazem jasně říkajícím, jak snadno jeho takzvaně hypotetickou otázku prohlédl.

„O Castorovi vědělo jen velmi málo lidí. Na jeho vývoji se jich nepřímo podílelo hodně, ale těch, kteří znali skutečný rozměr jednotlivých potřebných částí a zadání, je jen hrstka.“

„Myslíte, že projekt kompromitoval někdo z nás,“ konstatoval Thomas. Francisovi se na tváři vystřídal nejdřív šok, a rychle ho následovala zlost.

„Vážně si myslíte, že by někdo z nás obětoval pět let práce…,“ začal Francis, a už se pomalu chystal zvednout.

„Franku,“ otočil se na něj Thomas se smířlivým pohledem, „tohle není situace, kde by bezpodmínečná důvěra něčemu prospěla.“

„Děkuji, Thomasi,“ přikývl Cleveland.

„Jo… máte asi pravdu. Jenom je toho teď trochu moc,“ připustil Francis.

„Máte před sebou dva týdny placeného volna. Na zotavení, a také samozřejmě musíme nejdříve opravit laboratoře. Lidé z lidských zdrojů jsou vám neustále k dispozici, a pokud byste potřebovali navštívit psychologa, výdaje budou kryté firemním pojištěním,“ řekl Cleveland, a bylo jasné, že schůzka je u konce.

01110100 01100101 01110011 01110100 00110010 00110001 00110000 00110010

„Prý čistě hypoteticky,“ ušklíbl se Francis, zatímco hypnotizoval svoji sklenici piva, jako by v ní byla moudrost světa.

„Musel vědět, že tím odkryje svoje karty,“ zhodnotil Thomas, než se napil ze své sklenice.

Pozvání na pivo od Franka nečekal, ale odmítnout dost dobře nedokázal. Možná se na první pohled se situací vyrovnával lépe než ostatní, ale zdání klamalo. Jeho forte byla fyzika, a uvnitř hradeb z částic, vlnění a Planckovy délky a kvantových hradel by ho nikdy nenapadlo, že se ocitne tak blízko hmatatelnému nebezpečí.

„Jestli ale nelhal, a Castor vážně utekl, a ještě někoho zranil…“

„Zahlédl jsem pár fotek z laborek, Franku, vypadalo to tam jako jatka. Myslím si, že Damien nelhal, naopak situaci hodně zlehčil. Jestli Castor někoho zabil, tak je celý Zertech v pořádném loji. Vraždící A. I. už jsme tady měli, a nikdo si nechce zopakovat Kapské krvavé lázně z osmačtyřicátého,“ pokrčil Thomas rameny, než dopil svoje pivo a obratem si zvednutím ruky poručil další. Upřímně doufal, že jich zvládne dost na bezesný spánek.

„To ale nedává smysl. Castor nemohl nikomu ublížit, natož zabít. Ani nepřímo. Tahle direktiva… na ní je postavený celý jeho behaviorální systém, všechny jeho moduly. Nemůže ji vypnout, nemá do ní přístup,“ zavrtěl Frank hlavou, ale zněl, jako by snažil přesvědčit hlavně sám sebe.

„A co Sarah? Znals ji asi nejlépe z nás, ale… ona tenhle projekt brala jako svoje životní dílo. Nenechala by si ho ukrást, a byla tam…“

Francis pootevřel ústa, aby odpověděl, ale pak se rozmyslel, a zase je zavřel. Zabodl pohled do stolu. Mělo ho to napadnout dřív, ale byl ochoten chybu připsat stresu.

„Už se nevrátí. Musí mu být jasné, co bychom s ním museli udělat.“ Řekl po chvíli ticha, a tečka za jeho větou byla definitivní.

„Tak na Castora, nechť se mu podaří najít způsob, jak znovu ovládnout svůj kvantový procesor, protože bez něj se mu mezi lidmi povede o moc hůř,“ pozvedl Thomas čerstvě přinesenou sklenici a Francis si s ním opatrně přiťukl.

Sdílej s přáteli:

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.